Náklady rodičů při styku s dítětem by měly být rovnoměrně rozděleny

03. srpen 2018

Skutečnost, že se rodič, jemuž bylo dítě svěřeno do péče, odstěhuje do větší vzdálenosti z původního místa bydliště, musí obecné soudy zohlednit ve svém rozhodování o úpravě styku či vyživovací povinnosti. Tento závěr vyplývá z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2996/17

Náklady spojené se stykem rodiče s dítětem nemohou být dle názoru Ústavního soudu k tíži jen jednoho z rodičů. Pokud musí jeden rodič za účelem styku s dítětem překonat větší vzdálenost, je „fér“, aby negativa s tímto spojená nesli rovnoměrně oba rodiče.

Pokud se tedy např. matka odstěhuje i s dítětem z Prahy do Ostravy, měly by obecné soudy dle Ústavního soudu postupovat např. tak, že by matka byla povinna odevzdat dítě otci v Praze, případně v jiném místě, na kterém se rodiče dohodnou. Otec by naopak dítě vracel matce v jejím novém bydlišti v Ostravě. Tímto postupem budou muset oba rodiče vynaložit na realizaci styku přibližně stejnou finanční částku, energii i čas.