Smart contracts – (r)evoluce v právu?
I.Úvod do blockchainu
Smart contracts jsou v dnešním právním světě velmi často zmiňovány jako revoluční nástroj, který v budoucnosti může velmi změnit skladbu práce právníků. K pochopení smart contracts je nutné alespoň rámcově chápat technologii, na které jsou smart contracts vybudovány, a tím je tzv. blockchain.
Většina patrně slyšela toto slovo ve spojení s kryptoměnami jako je například Bitcoin. Virtuální měny jsou však jen špičkou ledovce a samotný blockchain skrývá nepřeberné možnosti využití. Co to tedy je blockchain?
Jednoduše vyjádřeno se jedná o počítačovou databázi (soubor informací), která je spravována jednotlivými uživateli namísto centrální autority.
Celý blockchain je uložen na široké síti počítačů, což znamená, že žádný jednotlivec nemá kontrolu nad jeho historií. Jedná se o klíčovou vlastnost celé technologie, která zamezuje jakkoliv se zápisy manipulovat a měnit je. Jedná se tedy o velmi vysokou míru zabezpečení, kdy lze takřka vyloučit jakoukoliv neoprávněnou manipulaci.
Blockchain jako technologii lze přirovnat k transparentnímu bankovnímu účtu nebo k transparentnímu účetnictví, kde je možné vysledovat veškerý tok informací (např. peněz) od původního odesílatele až k poslednímu článku řetězce.
Blockchain tedy umožňuje vytvoření sítě, která je (i) pseudo/anonymní, (ii) decentralizovaná,
(iii) automatizovaná a (iv) neměnná.
II.Smart contracts
Pojem „smart contract“ není možné podřadit pod klasické vnímání smlouvy jako listiny zachycující vůli stran, ale jedná se o počítačový program (algoritmus), který je uložen v blockchainu a může být přístupný jedné či více stranám. Tento algoritmus poté využívá výhod blockchainu jako je automatizace, neměnnost, decentralizace a pseudo/anonymita.
Samotný algoritmus může být velice jednoduchý nebo se může jednat o rozvětvený kód s mnoha podmínkami a scénáři. Základním stavebním kamenem smart contracts jsou podmínky „jestliže - pak“ (v algoritmu vyjádřeno příkazy „If - then“) a „jinak“ („else“).
Jako příklad můžeme uvést jednoduchou kupní smlouvou mezi subjekty A a B, jejíž předmětem bude koupě movité věci subjektem B jako kupujícím.
Předpokladem pro uskutečnění koupě je zaplacení ceny subjektem B, načež subjekt A vydá pokyn k odeslání movité věci. V rámci algoritmu je nutné rovněž myslet na situaci, kdy může dojit k neuhrazení kupní ceny a tím pádem neodeslání movité věci (tzn. alternativní řešení). V případě neuhrazení kupní ceny ve stanové lhůtě zašle algoritmus subjektu B (kupujícímu) zrušení objednávky.
Vyjádření výše zmíněné situace pro potřeby algoritmu lze zjednodušeně zapsat takto:
Jestliže („If“) subjekt B uhradí kupní cenu za movitou věc ve lhůtě, pak („then“) vydej pokyn k odeslání movité věci, jinak („else“) zašli zrušení objednávky subjektu B.
Výše uvedený algoritmus je jedním z nejjednodušších pro potřeby vysvětlení pojmu smart contracts. Smart contracts však mohou být využity k zautomatizování jak jednoduchých, tak i složitějších smluv a procesů. Tyto procesy se následně mohou obejít již bez jakýchkoliv lidských vstupů. Další výhody při využití smart contracts jsou zejména transparentnost, rychlost, bezpečnost a v důsledku menšího zapojení lidského faktoru i finanční úspory.
III.Smart contracts a právo
S ohledem na překotný rozvoj blockchainu a s tím souvisejících otázek vyvstala řada otázek, a to zejména ohledně právního rámce smart contracts.
Smart contracts lze optikou práva rozdělit na 2 samostatné větve, a to:
a) smart contracts v užším slova smyslu jako právně závazné smlouvy v blockchainu;
b) smart contracts jako konstrukty s právními důsledky.
Pro účely tohoto článku se blíže zaměříme na smart contracts v užším slova smyslu.
IV.Smart contracts jako právně závazné smlouvy
Jak již bylo zmíněno, není žádný problém zapsat jakoukoliv transakci jako algoritmus, neboť každý kontrakt je v zásadě jen souborem příkazů a podmínek.
Je však právní řád připraven na to, aby některé smlouvy byly již výlučně řešeny automaticky jako algoritmus v blockchainu?
Na tuto otázku existuje odpověď ano i ne. Některé na první pohled problematické otázky ohledně smart contracts lze již poměrně lehce vyřešit za pomocí platného a účinného práva, pouze vyžadují jiný náhled na problematiku, než jsme doposud zvyklí. Je však faktem, že odpovědi na některé další otázky svou odpověď dosud nenašly a do přijmutí specializovaného právního rámce zaměřujícího se na smart contracts se tak nejspíše nestane. Pro ilustraci uvádíme níže příklady 3 otázek ohledně smart contracts, přičemž na dvě otázky lze již dnes dle našeho názoru dát uspokojivou odpověď.
a) Forma smlouvy
Smart contract je, jak již byl zmíněno algoritmus, který je po schválení oběma smluvními stranami nahrán do blockchainu. Jedná se tedy o běžný proces kontraktace, avšak který oproti klasickému vyjednávání předpokládá znalost algoritmů a jejich tvorby.
Občanský zákoník dává stranám rozsáhlou smluvní volnost, co se formy uzavření smlouvy týče. Za předpokladu, že obě smluvní strany souhlasí se zvolenou formou, není možné pro formu smart contractu dle občanského zákoníku neuznat. Obecně tedy je možné z hlediska formy připustit, že smart contract splňuje náležitost formy.
Je však nutné poukázat na otázku, která se nabízí, a to, zda smart contracts mohou splnit požadavek písemné formy?
Algoritmus lze bez problému sepsat do několika řádků textu. Na první pohled je formální předpoklad písemné formy splněn, nicméně lze poměrně snadno poukázat na situace, kdy samotný smart contract bude sloužit jako podklad například pro zápis změn do obchodního rejstříku nebo do katastru nemovitostí a v těchto případech se však objevuje nynější úskalí smart contracts, a to chybějící právní rámec.
Je zřejmé, že některé aspekty smart contracts lze pomocí výkladu překlenout a zajistit jejich platnost a účinnost i v dnešní době, nicméně některé převážně technické aspekty by měly být předmětem případného nového právního rámce zaměřeného na smart contracts.
b) „Podpis“ smart contracts
Dalším otevřeným bodem je samotný podpis smart contract. Po nahrání smart contract do blockchainu bude nutné zajistit podpisy obou stran.
S ohledem na pseudo/anonymitu blockchainu bude nutné se v případném právním rámci vypořádat i s tímto aspektem. Jako jedna z možností se nabízí využití již vytvořeného právního rámce pro elektronické podpisy dle nařízení eIDAS. Podpisy podle tohoto nařízení vcelku bez pochyby dokáží určit osobu, která skrz digitální podpis smart contract podepíše.
Jistou nevýhodou tohoto přístupu je limitace poskytovatelů digitálních podpisů dle eIDAS.
c) Audity blockchainu
Jedním z témat pracovní skupiny Evropské komise k blockchainu v právu je rovněž přezkum (audit) blockchainu. Jakým způsobem se bude přistupovat k jejich kontrole?
Smart contract potažmo celý blockchain neumí sám o sobě zjistit, zda je algoritmus v souladu s platným právem, neboť vykoná výlučně seznam příkazů a na rozdíl od právníka neposuzuje další faktory, nebyl-li k tomu naprogramován.
S ohledem na možnost vytvářet velmi komplexní algoritmy vyvstává otázka, zda bude u určitých blockchainů nutné nebo žádané provádět audity třetími osobami tak, aby bylo možné jednotlivé smart contracts v rámci daného blockchainu uznat za platné a účinné smlouvy.
Lze však uzavřít, že do doby, než bude existovat umělá inteligence, která bude schopna samostatně vytvořit, auditovat a posuzovat soulad blockchainu a smart contracts s právním rámcem, zůstane tato úloha úkolem právníků.
V.Závěr
Každodenní používání smart contracts je stále ještě hudbou budoucnosti. Je však třeba podotknout, že tyto technologie již dnes fungují jako katalyzátor vybraných odvětví. Například již v roce 2016 byl smart contract použit na financování prodeje másla z Irska na Seychely.
Spolu s tímto postupným rozvojem je nutné adaptovat právní rámec na nové výzvy, které s sebou smart contracts přinášejí. Na vybrané výzvy je možné již dnes pomocí výkladu aplikovat stávající právní úpravu, nicméně větší část otevřených bodů zůstává předmětem odborných diskuzí a dohadů.
Je tedy zřejmé, že se blockchain a s ním spojené smart contracts pomalu ale jistě stávají součástí každodenního fungování některých odvětví a jejich rychlejšímu rozvoji by měla pomoct zejména nová právní úprava.
JUDr. Jiří Ctibor, LL.M., Ph.D., partner
Mgr. Michel Suchý, advokátní koncipient
Článek byl publikován ve Zpravodaji Jednoty českých právníků.
